20. srpna 2022
Den 1 | Deník z Cesty kolem světa
Poslední dny příprav, v noci už jsem moc nespal a častokrát místo spaní ladil poslední detaily – takový pre-jetleg. No a jo, je to tady, v sobotu nad ránem vyrážím na letiště, po cestě mi v Uberu zvoní telefon a on to Matěj, ať prý se zastavím, že bude končit na přepážce. No tak jsem měl nakonec ještě V.I.P. doprovod na letišti – milé překvapeni. Díky za společnost, kafe i vodu!
Ranní pivo v 9 ráno na přestupu ve Frankfurtu, tyhle ulítlý časy na pivo jednou za čas prostě zbožňuju. Löwenbräu čepovaný na americký způsob – téměř bez pěny a sklenice prostě plná. Plná, jakože plná – po okraj. Letadlo zase plné Poláků, jakože plné – včetně personálu. Podotýkám, že to byla Lufthansa, ne LOT. A něco se stalo, jelikož v nabídce nápojů úplně vypadl tvrdý alkohol, takže žádný cognac ani bourbon.
No a jsme v Seattle, here we go! Na imigračním pouze jedna fronta a to na hodinu, slušný, ale co už. Vyzvednutí auta naprosto v pořádku a to jsem zkoušel, vzhledem k cenám, půjčovnu se kterou jsem dříve zkušenost neměl – Thrifty – a ještě na letišti si přečetl poslední reference, že lidi čekali na auto zrovna v Seattle na letišti i několik hodin. Ale ne, žádný problém na vstupu se nekonal. Milý imigrační úředník, milá paní v půjčovně a já vyrážím do ulic. Snad první křižovatka a hned problém. Nějak jsem nepřečetl situaci nebo možná už i ta auta přede mnou nějak blbě najela, no a já stojím v křižovatce, přede mnou obrovský černoch v obrovském RAM (takový ten skoro náklaďák, děvčata) něco gestikuluje, no asi jsem to nepochopil úplně správně a už chlapec vylézá z auta a jde za mnou a že prý jestli jako chci projet bočními dveřmi jeho naprosto nádherného, obrovského, nablýskaného auťáku. Tak jsem si ho vyslechl, omluvil se a teda fajn kluk – nechal mě odjet svépomocí a ne v kufru jeho auta.
Miluji ten příjezd do amerických měst – dlouho nic, pak člověk najednou většinou na nějakém mostě nebo nadjezdu vidí ten downtown, shluk mrakodrapů a wow – prostě úžasný nezapomenutelný pohled. Vždycky.
No a pak ta realita amerických měst – lesk a bída na jednom místě. Hotel byl přímo v centru na Yesler Street u Pioneer Square. Ubytoval jsem se, na chvilku se natáhl a dal si sprchu a vyrazil do podvečerních ulic. Nejdříve mě překvapilo, že downtown je v kopci. V kopcích je i San Francisco, ale ty mrakodrapy tam jsou víceméně na rovině. Ne ale v Seattlu, tam je rovnou píchly do kopců. Pak mě dostala ta špína a množství žebráků v ulicích, teda na té hlavní, tuším, že to byla 2nd Avenue. Jako na Hollywood Blvd v Las Vegas. A hned za tím kontrast prázdných ulic downtownu. V sobotu večer? Kde jsem se to ocitl?
Pike Place, místní ikonická tržnice už má zavřeno, včetně prvního Starbucks. Hledám nějakou sushi restauraci, na čerstvé sushi se těším už několik týdnů, pak se mi jednu podaří najít, udělám si tam rezervaci s tím, že mi pak má přijít potvrzení a čas v sms, ale to bych nesměl být téměř bez signálu – ten mi nějak schází a jistě, zkusil jsem to restartovat. No nic už mám fakt hlad, jsem po cestě rozbitý, tak zapadám do irské hospody na Post Alley. Ale jo, tak nakonec místo sushi nějaký irský smažený plněný něco, ale špatný to nebylo a pivko k tomu, jo, je to lepší. Tak a teď se vyspat, zítra spím až někde v Idaho u kanadských hranic a mám před sebou dlouhou cestu.
A jelikož jsem zpátky v Seattle, když to teď píšu, tak můžu říct, že jsem se napodruhé objevil v docela jiném městě, ale nebudu předbíhat…
Další fotky:
Napsat komentář