22. – 25. srpna 2022
Den 4 – 6 | Deník z Cesty kolem světa
Po nekonečné cestě rozlehlými pláněmi, na sklonku večera, se přede mnou pomalu rozevírá město – Calgary. Mrakodrapy downtownu se pyšně tyčí do výšky už z dálky a nenechávají na pochybách řidiče umdlého po dlouhé cestě, že tahle změna ho probere. Alespoň na chvíli.
Vjíždím mezi mrakodrapy, navigace funguje bezvadně a už na první pohled mi něco přijde jiné a zvláštní, ale co to je, si ověřím až o něco později. Hotel s výhledem na nejbližší výškové budovy je impozantní, tak si užívám výhled z balkonu. Mám žízeň, skočím si rovnou do liquor shopu, který mi poradila slečna na recepci. V obchodě plném alkoholu se ptám na piva, tak mě Ind nebo Sikh možná, měl turban, posílá do zadní vymražené místnosti plné piv z celého světa, včetně několika českých značek. No nic vybírám jeden six pack (balení po šesti hezky česky) nějakých lahváčů a pak krabici nějakých plecháčů, slečna na recepci mě zdraví s poznámkou “To bude slušný večírek…”, tak ji s úsměvem říkám, že si něco nechám i na další dny. Zkouším jednoho lahváče a jelikož nemám otvírák, tak otevírám jedno pivo o druhé jako starý mazák a ono mi to začne vytékat. No dobře, beru to do koupelky a koberec hned suším ubrousky, ať mi to tam nesmrdí. Až tak v půlce vypité lahve si všimnu, že uzávěr je korunkový a stačilo ho v ruce otočit. Dopiju a zkouším pivo v plechovce, které mi na první dobrou přijde, jakoby ho vyrobili z vody od kysaného zelí. Jako je to zvláštní, ale překvapivě se to dá pít. Ovšem ne ve velkém množství a v té krabici jich je dvanáct. Ok, na pobyt v Kanadě mám teda pití dost a to se budu muset asi trochu snažit.
Pak už přijde jen liják, jako v tropech, prostě proudy vody před koncem světa, blesky a hromy. Tak tady mě máš, hlásí se Calgary.
Teď to trošku shrnu. Calgary je až zarážejícně čisté město, jakoby to bylo někde v Německu a kromě nejužšího centra, což je část jedné ulice, která vypadá, jako pozůstatek westernových dob obklíčený mrakodrapy, je to město téměř bez lidí. Centrum se dá lehce projít pěšky. Teda alespoň pro toho, kdo je zvyklý chodit pěšky. Kousek od centra na ostrově, kam jsem samozřejmě taky došel pěšky, je úžasný klid, výhled na mrakodrapy, park, boží místo – Calgary za tento Prince’s Island u mě obrovsky stouplo v ceně. A ta nádherná, čistá a divoká řeka. A příjemní lidé, kteří pozdraví. V předpovědi píšou o dešti, ale realita dne je taková, že chvíli prší a je dusno, jako v tropech a chvíli chladno a tak se to párkrát prostřídá.
Tak, co tady máme dál? Večeři s Jurajem v podvečer. Máme rezervaci na patiu (terase) v tom nejcentrovatějším centru, tedy v tom, kde jsou lidi! Vzhledem k dešti nám rezervaci přesunuli dovnitř, nevadí. Vyrážím na čas a přicházím se slušným zpožděním. Přicházím totiž na místo, kam mě zavedla navigace, ale restaurace nikde. Žádné značení. Říkám si OK, vyzkouším druhou navigaci – Google. Vede mě do kolmé ulice, no dobře, tak a teď prý jste v cíli, ale opět nevidím žádné značení restaurace. Vlezu do nějakého komplexu kancelářských budov a obchodů, vyjedu do druhého patra, kde by to mělo být… a zase nic. Volám Jurajovi a prý z hlavní, tak fajn, jdu zpět a prý černé dveře. No dveře by byly, ale zamčené a ty vedle taky. Tak zvoním na zvonek a pak si všimnu, že to je přímá linka na policii v případě ohrožení. Ozve se hlas, tak se omluvím, že jde o omyl. Nakonec si pro mě Juraj přišel dolů a dostal mě k burgeru a pivu. Byly to dveře asi tak o deset metrů vedle.
Po večeři projížďka městem s průvodcem – exkluzivní a doteď jsem za to vděčný, sám bych to město takhle nepoznal. A nezažil dramatickou historku v knihovně.
Říkám “Hele, mně už se chce docela na záchod”
Juraj na to “To je v poho, tady nejsi v Čechách nebo na Slovensku, abys musel všude platit 50 centů za záchod.”
(Mimochodem tohle je za mě ostuda Evropy, platit za záchod a všichni asi znáte ten smrad v ulicích anebo ten pocit, že si nemáte kam zajít na záchod, protože v restauraci nebo kavárně na vás koukají, jako na zloděje, protože každé spláchnutí něco stojí, že… Tak se v tom utopme no…)
Dorazíme ke knihovně, architektonickému skvostu Calgary, ale hlídač, Ir, jak poleno, nás nechce pustit, že prý už je zavřeno. Sice do zavíračky zbývá ještě pět minut, ale záchodky jsou údajně zavřené. Kecá. Jednu holku pustí dovnitř a my hned v patách za ní. Jako slyšíme ten vyrvál na celou knihovnu, ale neotáčíme se a směřujeme neohroženě k cíli. Dožene nás až pozdě, úkol splněn, tak nás aspoň slušně zdupal. Hlavně, že ten bezďák, co se holil v umyvadle byl asi v jiném časovém pásmu nebo co. Ale my máme historku!
Pak že dáme ještě jedno pivko někde, tak sednem zas do auta a nakráčíme si to do podniku, kde mají holky na sobě akorát spodní prádlo a ta na podiu už je dokonce i bez něj. Jasně, jsme ve strip baru. Holek je tam minimálně dvakrát víc než hostů, zajímavá doba. Dáme pivko, ale jsem nějaký vyřízený, tak jsme tam nakonec moc nepobyli.
No, co ještě dodat ke Calgary. Poslední den jsem si prošel uptown, kde je ulice, na které jsou bary a restaurace a pařit se chodí většinou asi teda sem. Ono stejně bylo poledne, takže žádná párty. Už jsem si říkal, že docela nuda, ale v tom jsem se objevil před vyhlídkovou věži a já jsem vyloženě vyhlídkový typ. Jakmile je příležitost vidět něco shora, tak se tam drápu nebo prostě vyjedu výtahem, nejsem King Kong že. Takže šup do výtahu, nahoře se otevřou dveře a co to tady máme? Aha, skywalk, prostě průhledná podlaha a pak až k ulici dole jenom vzduch. No zaváhal jsem, ale jenom chvilku a už jsem tam – a pocit neskutečný, něco úžasného! Nedivím se, že někteří to prostě nedají, soudě alespoň podle smradu na záchodě. Pak už zas jen ty ulice bez lidí, večeře v italské restauraci, svíčková z bizona, když už jsem na tom divokém západě, kalifornský Cabernet Sauvignon a na základek nebyl vůbec špatný, na závěr tiramisu větší než ta svíčková, espresso v trochu větším hrnku a účet jako kráva. Zas taková pecka to nebyla. A to byli na Open Table v nižší cenové relaci ($$).
K tomuto městu ještě dva postřehy. První. Hlavní ulice v centru je 8th Avenue a vedlejší souběžná 7th Avenue je vyhrazena vlaku, který tam jezdí místo metra a v této části dokonce zdarma. Druhý. Většina mrakodrapů je tam pospojována chodbami nebo tunely, které vedou nad ulicemi a v zimě proto není potřeba ani vylézt na ulici.
Napsat komentář